Cévní mozková příhoda, podle závažnosti vypuknutého onemocnění, není překonána všemi pacienty, kteří jí byli postiženi.
Odhaduje se, že asi pětina zemře bezprostředně po zasažení, procentuálně v rozmezí mezi jednou třetinou až jednou pětinou je riziko smrti do šesti měsíců po zasažení.
Zbývající část, která přežila cévní mozkovou příhodu, může prezentovat trvalé poškození a jen jedna šestina všech těch, kteří čelili takovému onemocnění se může vrátit k možnému normálnímu životu. Když cévní mozková příhoda nezpůsobila smrt pacienta, základní a důležitou roli má rehabilitace. První rehabilitace po cévní mozkové příhodě začíná samozřejmě ještě v nemocnici, kde byl pacient hospitalizován hned po cévní mozkové příhodě. V závislosti na případu, závažnosti zdravotního stavu pacienta a řadě dalších faktorů, individuálně hodnocených lékaři, může rehabilitace pokračovat ve specializovaných zařízeních.
Rehabilitace dokáže dosáhnout žádoucí účinek, avšak musí to být sám pacient, kdo začne mít jiný přístup k sobě samému, k jeho blízkým a k nemoci, která ho zasáhla. Odlišný přístup znamená nevnímat rehabilitaci po cévní mozkové příhodě jako pasivní proces, kde jsou to ti ostatní, kteří pomáhají pacientovi bez jeho psychického a fyzického úsilí, ale jako skutečnou a opravdovou aktivitu, která vede k novému poznání sebe sama, svých vlastních sil a svého těla, které nevyhnutelně podstoupilo nepředvídatelné změny.
Rehabilitace po cévní mozkové příhodě se především zaměřuje na rozvoj pěti klíčových bodů, které mohou potřebovat delší nebo kratší dobu, v závislosti na fyzickém a psychickém stavu na začátku postiženého pacienta. Není možné s jistotou určit potřebný čas na zotavení. Často může stačit pár měsíců, ve vážných případech (i v těch vzácných) více než rok. Nezanedbatelným aspektem v rehabilitací po cévní mozkové příhodě je, že pacient a jeho blízcí musí mít trpělivost, věřit a především slepě důvěřovat zdravotnímu personálu odpovědnému za rehabilitaci. I když pokroky extrémě pomalými, ve skutečnosti ale i malé denno-denní cvičení mohou vést k zotavení i když jen částečné pohyblivosti některých postižených částí těla.
Prvním bodem je, že budou odborníci s aktivní pomocí pacienta rozvíjet fyzickou rehabilitaci. Pacient bude muset prostřednictvím cvičení zaměřeného na pohyblivost, znovu získat důvěru pohybovat se volně v prostoru. Druhý zásadní aspekt se pak bude týkat vedení každodenního života, v možnosti dokázat provést i malé úkony samostatně a ty složitější pomocí druhých. Pomoc, a to zdůrazňujeme, nesmí nikdy a za žádných okolností být lascivně zneužita pacientem po cévní mozkové příhodě, ale jako jeho co možná nejaktivnější účast na mikro-dynamice, která tvoří komplexní činnost.
Dalším bodem, který je v průběhu rehabilitace po cévní mozkové příhodě silně zdůrazňovaný, je aspekt spíše psychologický než jakýkoli jiný, t.j. naučit pacienta žít s postižením. Ztráta ovládání jedné končetiny, ruce nebo nohy, je ve skutečnosti pro člověka více emocionální problém, dokonce více než fyzický. A z tohoto důvodu musí odborníci nejprve začít proces posílení schopností, které si pacient uchoval i přes cévní mozkovou příhodu a až potom, v druhé fázi dát do pozornosti gesta, které jsou prováděny každý den a tedy naučit člověka, jak dělat některé věci, rozvitím nových dovedností, které vedou k posílení končetin, které nebyly postiženy chorobou.
Kromě pacienta, navíc co nejkomplexnější a nejlepší rehabilitace musí nutně brát v úvahu i venkovní prostředí. Zde vstupují do hry rodinní příslušníci pacientů po cévní mozkové příhodě, jejichž hlavním úkolem bude vytvořit co nejpohodlnější prostředí pro život, prostor, ve kterém se může pacient klidně pohybovat, aniž by byl blokován strachem, že si způsobí poškození sám na sobě nebo na věcech, které ho obklopují. Toto prostředí takto vytvořené, se však bude muset inovovat spolu s pokrokem pacienta a především musí být pečlivě vždy analyzováno, neboť i sebemenší změna může být nevhodná. Zachování určité úrovně pohotovosti je nezbytné, aby nedocházelo ke zbytečnému nebezpečí, ale především umožnit pacientovi aklimatizovat se a znovu získat jeho normalitu. Na pomoc pacientům a jejich příbuzným v těžké úloze vytvořit celou řadu vhodných podmínek pro opětovné se zařazení pacientů po cévní mozkové příhodě, přijdou rehabilitační zařízení samy, sociální služby městského úřadu v místě bydliště a zdravotní firmy. Tato zařízení se zaváží dát příbuzným a pacientem ten správný vstup, ukázat jim, jak nejlépe provést úpravy v domě pacienta, pomocná zařízení, které by mohly být nápomocné pacientovi, problémy týkající se povolání, které vykonával před cévní mozkovou příhodou, která ho postihla a všechny finanční problémy, které následují a to finanční podpora, invalidita, doprovod a další pomůcky vyžadováno zákonem, aby byly méně zatíženy léčebné náklady.
Posledním klíčovým bodem rehabilitace po cévní mozkové příhodě zahrnuje čtyři, dosud popsané body a svým způsobem jejich kompletizuje. Hovoříme čistě o psychologických důsledcích, způsobených traumatickou událostí. V tomto smyslu, pomocí vhodné psychologické podpory, bude důležité dát do rukou pacienta všechny nástroje k posouzení jeho současného stavu v co nejpozitivnější možném světě, aby se zabránilo, že by se cítil na okraji společnosti a vyhnout se jakékoli fobií, která ovlivňuje kvalitu jeho životních vztahů.
Ale podívejme se teď zblízka a v krátkosti, jaké jsou cíle, aby rehabilitace po cévní mozkové příhodě byla konkrétně zaměřena na čistě fyzickou úroveň. V případě ochrnutí poloviny těla, nebo poloviny obličeje, například, cíle, kterých má být dosaženo budou zaměřeny na zlepšení mobility, naučit se novým “alternativním” pohybem, které vyrovnají jiné nedostatky a využitím zdravotních pomůcek, jako by to byly opravdové protézy, usnadňují každou činnost.
V případě ztížené chůze, první část cvičení bude zaměřena na posílení svalů na nohou a kontrolu pohybu. V případě, že schopnost chodit byla zcela ohrožena, pacient se musí naučit, jak co nejlépe používat zdravotní pomůcky, jako jsou invalidní vozíky a chodítka.
Pokud však cévní mozková příhoda zasáhla především oblast mozku odpovědnou za řeč, úkolem rehabilitace bude zlepšit schopnost porozumět ostatním a reagovat správně a naučit pacienta novým a zajímavým formám neverbální komunikace. V případě poškození citlivosti, se pacientovi pomůže ke zlepšení vnímání (například dotyk nebo teplota věcí), a zejména, co nejlépe spravovat jeho nový stav.
Informace o autorovi: Carolina Magnini
Zdroj: Article-Marketing.it
Pokud chceš zaslát nějaký «nový článek», «komentovat již existujíci článek/post», nebo nabídnout nějaké «nové téma na diskusi», vyplň Formulář na zaslání komentáře, nebo nového postu.
Tento blog nereprezentuje žádný casini a není pravidelně aktualizován. Nelze jej považovat za redakční výrobek podle zákona č. 62 ze 7.03.2001. Čti disclaimer.